Pasivní a nízkoenergetické domy

V současné době se však objevuje nový pojem, kterým je spojení dvou slov – „pasivní domy“. Pasivní domy se od těch nízkoenergetických liší v podstatě v tom, že jejich náklady na spotřebu tepla jsou skutečně hnány k minimu, a to v podstatě ta, že se dá říci, že pasivní domy jsou takové domy, v kterých se více méně nemusí vůbec topit.

Není to tak úplně pravda, ale uvádí se, že takový pasivní dům by měl mít tepelnou spotřebu ještě minimálně zhruba třikrát nižší než nízkoenergetický dům. V takovém případě se dostáváme na asi 15 kWh na metr čtvereční za rok, což už je asi šestina až osmina toho, kolik spotřebuje klasický nový dům. Zde lze tedy říci, že pasivní domy jsou skutečně domy, kde se skoro netopí, což vede k tomu, že náklady na vytápění pasivního domu jsou skutečně minimální v porovnání s ostatními domy.

Pasivní domy mohou na první pohled vypadat jako s nějakého románu, který se řadí do sekce vědecké fikce. Pasivní dům základně vychází z nízkoenergetického domu, ale jsou zde specifika, které nízkoenergetický dům nemá. Tak zaprvé je to silnější izolace, která má zabránit tomu, aby se teplo dostávalo ven přes stěny ven, stejně tak, aby se chlad dostával dovnitř. Dalším faktorem je omezení oken a vůbec jakýchkoli východů, což má vést k tomu, aby byl dům v podstatě vzduchotěsně uzavřen.

Vzhledem k tomu, jak z názvu vyplývá, že teplo není vyráběno aktivně, ale má být vyráběno pasivně domácími spotřebiči, teplou vodou, která se napouští do vany či na umývání rukou, lidským teplem a v neposlední řadě i slunečními paprsky, je nutné, aby v domě fungoval také určitý systém cirkulace vzduchu, respektive cirkulace tepla, které se má dostat do všech koutů domu. Pokud se má přitápět, tak se tak děje většinou v zimních měsících, kdy jsou skutečně tuhé mrazy, ale i tak nakonec roční platba za energie může být v řádech stovek, nebo jednoho až tří tisíců.

Pasivní domy vyházejí svou strukturou, ale i materiálem (požívá se například izolace z ovčí vlny či slámy pro snížení nákladů) z domů nízkoenergetických, a tak přebírají jejich podobu, pouze je zde ještě větší snaha o co nejnižší spotřebu. Z toho vyplývá i určité navýšení ceny, které se však pohybuje většinou maximálně do několika málo sto tisíců, spíše desetitisíců, čímž se i do určité míry protáhne návratnost investice.

V České republice zatím nejsou pasivní domy příliš rozšířené, ale vzhledem k tomu, že v sousedních zemích, hlavně těch západních, nastal doslova boom, lze očekávat, že i u nás se výstavba pasivních, ale i nízkoenergetických domů začne časem více rozšiřovat.

předchozí strana